Šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.)

 

 Je aromatický polokeř, který dorůstá výšky 20 až 60 cm. Listy na rostlině částečně přezimují. Šalvěj lékařská kvete v červnu až červenci fialově modrými květy. Pochází původně z oblasti Středozemního moře, u nás se tradičně pěstuje jako léčivá rostlina a koření od 9 st. Šalvěj lékařská je velice dekorativní trvalka, okrasná listem i květem. Šalvěj je významnou medonosnou rostlinou a přitahuje do zahrady i ostatní užitečný hmyz.

 

Účinky na organismus:

Odvar (zápar, tinktura) ze šalvěje lékařské se používá vně při zánětech dutiny ústní, při angíně a také pro ztmavnutí šedivých vlasů. Rovněž bělí zuby. Vnitřně (čaj) napomáhá trávení, snižuje potivost, zklidňuje kašel a rýmu. Šalvějový čaj s vínem posiluje nervy a krev. Šalvěj lékařská se používá také do koupelí. Obsahuje silice (tujon, cineol, karf), třísloviny, hořčiny atd., listy mají antiseptické a protiplísňové účinky.

Kořenit lze jak čerstvými listy (podporuje trávení)  – bohatě stačí jeden až dva, tak i špetkou sušené šalvěje. Ve staročeské kuchyni se používala podobně jako dnes petrželka. Šalvěj se výtečně hodí k ochucení masitých pokrmů (jehněčí a telecí pečeně, karbanátky) a ryb. K okořenění bylinkového másla je vhodné šalvěj přidat ke směsi bazalky, rozmarýnu či yzopu. Šalvějová nať nebo list se sbírá době květu nebo před ní. Droga se sbírá za suchého počasí a suší se ve stínu, nebo při umělé teplotě 30 až 35°C.

Listy jsou atraktivní do věnců, vazeb i do voniček. Pro odpuzování hmyzu se listy kladou do prádla.